Dren sem a dren tam, osmnáctka se blíží

12. února 2014 v 9:37 | Confidentia |  Bios
Moji milí,
vím, že jsem tu moc nebyla, ale když o tom tak popřemýšlím, pochybuju, že jsem někomu chyběla.
(Ano, samozřejmě, že teď očekávám reakce typu:" Ale jasně, žes nám chyběla a jak." )
Ale nevěděla jsem, co bych napsala. Fakt ne. Někdy je lepší se s vlastníma myšlenkama vypořádat sama, než je ještě psát a vidět je tak jasně, že by mi z toho hráblo a já bych oslepla. Ani náhodou, ne, děkuji.
Každopádně je zvláštní, že jsem se rozhodla psát zrovna tady.
A kde že to vlastně jsem?
Ale, v budově nasáklé definkekcí a krví.
Pořád nic? V Motole, jsem v Motole.
Vyndavali mi osmičky. (Už nebudu moudrá! ) - no, jako bych někdy byla.
Pod celkovou narkozou, protože když mi nabídli, že to zvládnou v lokálu, jen jsem se na ně sarkasticky usmála, řekla jim, že oni to možná zvládnout, ale já rozhodně ne. Takže jsem tady. Od pondělka do pátku.
Pod kudlou jsem byla včera přesně v devět hodin a překvapivě... jsem v pohodě.
Teď mi vyndali dreny, takže se mé sliny mísí s ještě více mililitry krve. Ale jo! Já vím! To Vás taky nezajímá, ale mně to je teď nějak jedno. Potřebuju se z toho vypsat. Potřebuju se vypsat ze všeho, ale nebojte, neudělám to. Takový magor nejsem.
Blíží se má osmnáctka. Nějak jsem se těšila. Protože jsem si naivně myslela, že rodiče konečně trochu uvolní ty otěže, kterýma mě od mého narození svazují čím dál víc, jak plyne rok za rokem. Ovšem jak jsem o tom přemýšlela, už si nemyslím, že by to bylo lepší. Ba naopak. Už odmala nesnáším slavení jakéhokoli svátku, jakýchkoli narozenin, ale na osmnáctku jsem se doteď fakt těšila.
Jako malá jsem si myslela, že se třeba probudím, přesně v 7:35, co jsem se narodila, a budu víc krásná, chytrá, vtipná, inteligentní a sympatická. Ale upřímně, opravdu ne. Jsem prostě jen o rok starší. Už budu moct legálně pít, kouřit, nebudu potřebovat mít rodiče za zadkem, kamkoli se hnu. Ale taky je to jistá dávka zodpovědnosti. Jsem trdlo, zbrklá nána a je jen otázka času, kdy skončím v nějakým průšvihu.
Co to vůbec sakra stáří je? Tady v nemocnici ho vidím celkem jasně.
Je to určitá zabšklost.
Určitý strach.
Jakási rezignace.
Ale je to taky zanechání stop. Otisků.
Co se ale povedlo mně za těch skoro osmnáct let? Co?
Já to fakt nevím. Ztrácím se v sobě, a tak místo toho, abych se snažila najít, jsem se rozhodla, že se zase ( už pomiliontý ) vrhna na Ch. Bukowskiho. Je to frajer. Ano, vím, že je po smrti, ale jeho díla, stopy, otisky jsou prostě stálé. Takže pro mě to je pořád frajer. Pokud se nudíte, koukněte na dokument o něm: Bukonwki: Born into this. ( Nebo tak něco.)
Jsem na pokoji se dvěmi dívčinami. Jedna je o rok starší, tu mám zvlášť v oblibě, druhé bylo včera čtrnáct. Je mi jí líto. Na své narozky podstoupila hnusnou operaci, a ještě za ní ani nikdo nepřišel. Tak jsme se s K. ( druhou spolubydlící, která šla na stejnou operaci jako já ) domluvily se sestřiškou a ona jí s námi popřála a dala nějakou knížku, kterou tu měli pro jeden z těchto případů. A. ( oslavenkyně ) zezačátku nevěděla co říct, poté si z toho udělala srandu, protože to byla knížka o pověstech, ale potom jsem jí přistihla, jak si jí čte a má úsměv na tváři. S K. nás to potěšilo.
Na, na to, že je A. čtvrnáct, je to docela číslo. Hodně pije, má 19ti letého přítele (kterého až uvidím, tak se asi neudržím) a její rodina je dosti zvláštní. Ale je fajn, je to ještě dítě, ale zažila si toho podle všeho už dost. Ale je osamělá. Díky ní jsem zase začala přemýšlet nad důležitými věcmi. Jako je třeba dospívání, generace, stáří.
Na některý věci jsem už asi fakt stará.
Ale co se divím, už odmala jsem dost zvědavá.
Mějte se. Plivu na Vás krev!
Hoho!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tea Tea | E-mail | Web | 12. února 2014 v 17:24 | Reagovat

At ti to v nemocnici rychle uteče :) Taky jsem byla na trhání osmiček,dvakrát,ale naštěstí jsem do nemocnice nemusela..Na mé 18náctiny jsem se taky těšila a jsem ráda,že můžu říct že jsem v té době prožila opravdu zatím jediné úžasné narozky :) S tehdejší nejlepší kamarádkou a dalšími kamarádkami v clubu celou noc protančily,propily,probavily :) Jasne,tedka budu slavit dvacetiny a přál a bych si konečně je oslavit s někým kdo mě bude mit doopravdy rád a přichystá pro mě třeba nějaké překvapení,jako romantická večeře..a na koncertě,tam to rozhodně slavit budu :) To je totiž můj nový domov,no,ale když se vrátím k tomu,,s někým kdo by mě měl rád",už asi taky stárnu(ne pouze dál a víc dospívám),když už mě nezajimají tolik cluby a párty do rána(kromě tech konertů!!) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama